O silvestrovské noci jsem se šla podívat na náměstí našeho malého městečka, abych viděla ohňostroj a symbolicky tak uzavřela uplynulý rok. Okolo radnice postávaly různorodé skupinky lidí, které kromě potíží s udržením rovnováhy spojovalo nadšení a očekávání nového roku jakožto naděje v lepší zítřky. Nechci nikoho soudit, ale přiznám se, že v danou chvíli mě napadla otázka: Komu z přítomných se letos opravdu podaří dosáhnout úspěchu? Kdo z nich si konečně splní dlouho odkládané přání? A kolik lidí se...
Nedávno jsem v jedné učitelské skupině na Facebooku narazila na rozhovor s mladým začínajícím učitelem z Liberce (můžete si jej přečíst zde). Kolega se v něm svěřil s tím, jaké slasti a strasti na něj čekaly po nástupu do zaměstnání poté, co opustil pedagogickou fakultu (a koho ne, že?). Se zájmem jsem pak četla komentáře, které pod sdíleným příspěvkem zanechali zkušenější pedagogové. Doufala jsem, že se dozvím nějaké zajímavé tipy, které bych mohla sama využít. Nebo, že budou pro inspiraci sdílet...
Byly doby, kdy jsem Silvestra slavila ve velkém stylu. S přáteli, s hromadou chlebíčků a s několika flaškama (nejen) šampaňského. Nový rok se pravidelně nesl v duchu objetí – nejdřív kamarádů, potom už jen záchodové mísy. Po jedné takové akci jsem se zařekla, že takhle už žít nechci. Ne nadarmo se totiž říká „jak na Nový rok, tak po celý rok“. A strávit první lednový den v posteli s kocovinou a cítit se hůř než po výplachu žaludku, to fakt není žádná výhra....
Vždycky, když vyhlásím skupinovou práci, ozve se u dvou třetin dětí ve třídě jásot. S nadšením se vrhnou do vytváření skupinek. Těší se, že společně splní zajímavý úkol, že se dozví něco nového, že budou moci ukázat ostatním výsledky své práce. Hlavně, že nejsou na práci sami. V každé třídě se ale najde několik dětí, pro které je skupinová práce noční můrou. Jsou to ti, kteří zůstávají sedět na svém místě, a do vytvoření pracovního týmu se...
„Já tuhle práci dělat nechci!“ Konečně zazvonilo. Děti jsem odvedla do šaten, rozloučili jsme se, a pak jsem s posledním vypětím sil žuchla do křesla v našem kabinetu. Kdyby to řekla nějaká vyhořelá učitelka, které zbývá pár měsíců do důchodu, budiž. Ale pronesla jsem to já. Od někoho, kdo na blogu radí druhým, jak být v pohodě a mít rád svou práci, byste čekali, že bude happy v jednom kuse. Nebo snad ne? Naštěstí mě už kolegové znají, takže neberou...
Internet je plný pojmů jako kritické, analytické, konvergentní, divergentní, pozitivní, negativní a kdoví jaké další myšlení. Ale už jste slyšeli o designovém myšlení? V oblasti osobního rozvoje nejde o žádnou novinku. Knížky jako Život podle designu Toma Ferryho nebo Designérem vlastního života od Billa Burnetta a Davea Evanse se už dávno staly bestsellerem. Ale teprve mnohem později mě napadlo, že bychom se tomuto přístupu měli naučit všichni bez výjimky. A že by k tomu měli být vedeni...
Na stránky Niny Suchomelové jsem narazila úplnou „náhodou“, když jsem jako začínající učitelka brouzdala na Internetu a hledala rady a tipy od zkušenějších kolegů. Nejen, že jsem zde našla inspiraci pro samotnou výuku, ale změnil se i můj přístup k žákům. Přečetla jsem oba její e-booky (5 zaručených triků, které vaše učitelské nervy ocení a 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí) a zúčastnila jsem se i online kurzu. Výsledek byl parádní: ubylo konfliktů a nepříjemných výstupů se žáky,...
Můžete být mimořádně sečtělý člověk, všemi uznávaný lídr nebo třeba mistr světa. Stejně občas přijde období, kdy je váš život naruby, nic se vám nedaří a nenávidíte celý svět. Chvíli s tím bojujete a snažíte se změnit věci (a bohužel i lidi) k lepšímu. Pak vám ale dojdou síly a vy jste nuceni uznat, že zrovna teď jste fakt v pr… Přitom stačí změnit jednu jedinou věc, a váš život by nabral správný směr. V ebooku 10 důvodů, proč...
Také nenávidíte pocit, kdy se večer ohlédnete za uplynulým dnem a zjistíte, že vám proplul mezi prsty, aniž byste udělali něco užitečného? Jasně, můžeme se uklidňovat tím, že zítra je taky den. Ale ruku na srdce – opravdu se vám pokaždé podaří dohnat to, co jste zanedbali v minulých dnech? Pokud se z odkládání stane každodenní rutina, mohou nedokončené věci narůst do takových rozměrů, že vám bude přetékat nejen pracovní stůl, ale i hlava. Tomu se dá...
„Budeme mít dějepis.“ prohlásila jsem ve třídě, kde jsem právě suplovala. V tu chvíli jsem se stala nejhorší učitelkou na světě. Žáci, se kterými jsem vždycky dobře vycházela, se se mnou nejdříve slovně přetahovali. Když zjistili, že se volné hodiny skutečně nedočkají, začali mě sledovat nenávistným pohledem a několik pubertálních slečen si začalo demonstrativně prozpěvovat. Co v takové chvíli pomáhá a jak se vyrovnat s něčí kritikou? Smiřte se jednou provždy s tím, že se nemůžete zavděčit...
