Když jsem nastoupila do školství, všechno bylo sluníčkové. Po pár týdnech se mi začal vytrácet úsměv z tváře. Sice jsem měla vysněnou práci, ale nějak jsem nepočítala s tím, že by se mohla objevit únava, odpor některých žáků nebo nespokojení rodiče. Je naivní očekávat, že s pozitivním myšlením se nám všechny nepříjemnosti vyhnou. Ale i když se občas nějaké starosti objeví, můžeme je s přehledem zvládnout. Prostě se na ně musíme předem připravit. Až k problematické situaci dojde, bude...
O silvestrovské noci jsem se šla podívat na náměstí našeho malého městečka, abych viděla ohňostroj a symbolicky tak uzavřela uplynulý rok. Okolo radnice postávaly různorodé skupinky lidí, které kromě potíží s udržením rovnováhy spojovalo nadšení a očekávání nového roku jakožto naděje v lepší zítřky. Nechci nikoho soudit, ale přiznám se, že v danou chvíli mě napadla otázka: Komu z přítomných se letos opravdu podaří dosáhnout úspěchu? Kdo z nich si konečně splní dlouho odkládané přání? A kolik lidí se...
Je to tu zas… Zadám žákům práci v hodině německého jazyka. Písemně si mají připravit krátké povídání na téma bydlení. Nejde o nic těžkého, většina žáků má s pomocí slovníku úkol splněný během 20 minut. Mám ale jiné dilema… Když pročítám jejich práci, narážím na spoustu chyb, za které nemůžou. Eduardo Briceño je nazývá tzv. chybami z nadsazení (Stretch mistakes) a v podstatě je považuje za kladný jev, protože díky nim žáci mohou postoupit na další level. Ale jak mám k takovým...
Nedávno jsem v jedné učitelské skupině na Facebooku narazila na rozhovor s mladým začínajícím učitelem z Liberce (můžete si jej přečíst zde). Kolega se v něm svěřil s tím, jaké slasti a strasti na něj čekaly po nástupu do zaměstnání poté, co opustil pedagogickou fakultu (a koho ne, že?). Se zájmem jsem pak četla komentáře, které pod sdíleným příspěvkem zanechali zkušenější pedagogové. Doufala jsem, že se dozvím nějaké zajímavé tipy, které bych mohla sama využít. Nebo, že budou pro inspiraci sdílet...
Byly doby, kdy jsem Silvestra slavila ve velkém stylu. S přáteli, s hromadou chlebíčků a s několika flaškama (nejen) šampaňského. Nový rok se pravidelně nesl v duchu objetí – nejdřív kamarádů, potom už jen záchodové mísy. Po jedné takové akci jsem se zařekla, že takhle už žít nechci. Ne nadarmo se totiž říká „jak na Nový rok, tak po celý rok“. A strávit první lednový den v posteli s kocovinou a cítit se hůř než po výplachu žaludku, to fakt není žádná výhra....
Zajímalo by mě, jestli na světě existuje nějaký učitel, kterého baví dozory. Mě teda ne. Ale na druhou stranu chápu, že je potřeba plnit své povinnosti, i když se mi zrovna nechce. Někdy se prostě člověk musí hecnout, protože život není jen zábava. Čím dřív si splním to nepříjemné, o to více času mám na to, co mě baví. Dozory jsou prostě otravné. I tak ale musím uznat, že pro mě mají velkou přidanou hodnotu. Například...
Hodně dlouho jsem se vyhýbala používání mobilů ve výuce. Jednak jsem nechtěla, aby toho žáci v hodině zneužívali, ale především mě děsila představa zbytečných časových prodlev – než se žáci připojí, než vysvětlím zadání, než pochopí, co mají dělat atd… Jediné, s čím jsem byla ochotná pracovat, je vyhledání potřebných informací na Internetu, ale to je trochu nuda, ne? Pak jsem ale díky jednomu školení objevila několik aplikací, které jsem chtěla ve výuce...
Vždycky, když vyhlásím skupinovou práci, ozve se u dvou třetin dětí ve třídě jásot. S nadšením se vrhnou do vytváření skupinek. Těší se, že společně splní zajímavý úkol, že se dozví něco nového, že budou moci ukázat ostatním výsledky své práce. Hlavně, že nejsou na práci sami. V každé třídě se ale najde několik dětí, pro které je skupinová práce noční můrou. Jsou to ti, kteří zůstávají sedět na svém místě, a do vytvoření pracovního týmu se...
„Já tuhle práci dělat nechci!“ Konečně zazvonilo. Děti jsem odvedla do šaten, rozloučili jsme se, a pak jsem s posledním vypětím sil žuchla do křesla v našem kabinetu. Kdyby to řekla nějaká vyhořelá učitelka, které zbývá pár měsíců do důchodu, budiž. Ale pronesla jsem to já. Od někoho, kdo na blogu radí druhým, jak být v pohodě a mít rád svou práci, byste čekali, že bude happy v jednom kuse. Nebo snad ne? Naštěstí mě už kolegové znají, takže neberou...
Internet je plný pojmů jako kritické, analytické, konvergentní, divergentní, pozitivní, negativní a kdoví jaké další myšlení. Ale už jste slyšeli o designovém myšlení? V oblasti osobního rozvoje nejde o žádnou novinku. Knížky jako Život podle designu Toma Ferryho nebo Designérem vlastního života od Billa Burnetta a Davea Evanse se už dávno staly bestsellerem. Ale teprve mnohem později mě napadlo, že bychom se tomuto přístupu měli naučit všichni bez výjimky. A že by k tomu měli být vedeni...
