Internet je plný pojmů jako kritické, analytické, konvergentní, divergentní, pozitivní, negativní a kdoví jaké další myšlení. Ale už jste slyšeli o designovém myšlení? V oblasti osobního rozvoje nejde o žádnou novinku. Knížky jako Život podle designu Toma Ferryho nebo Designérem vlastního života od Billa Burnetta a Davea Evanse se už dávno staly bestsellerem. Ale teprve mnohem později mě napadlo, že bychom se tomuto přístupu měli naučit všichni bez výjimky. A že by k tomu měli být vedeni i naši žáci.

V jedné hodině jsme si s deváťáky povídali o jejich plánech. Zajímalo mě, jak si představují svoji budoucnost a co jsou pro ni připraveni udělat. Je jasné, že ne všichni měli ohledně svého života jasno, protože nikdo stoprocentně neví, co bude za rok či za pět let. Ale někteří mě překvapili jasnou vizí, třeba i na dalších dvacet let. Odpověď jedné dívky na mě obzvlášť zapůsobila: „Chci být designérka.“ Nejsem si jistá, jestli přesně ví, co taková práce obnáší, ale jsem přesvědčená o tom, že myslet jako designér bychom měli umět všichni.

Každý návrh začíná tím, že lidé řeší nějaký problém. Tím, že se do lidí vcítíme a podíváme se na problém z více úhlů pohledu, se dostáváme k řešení. Těch variant může být víc a postupným zkoušením a testováním budeme dospívat ke stále lepším verzím.

Takto postupují úspěšné firmy při budování své značky. A stejnou cestu můžeme zvolit při budování čehokoliv – v osobním i profesním životě. A to je výzva. Dejme našim životům i práci skvělý design. Zde je několik bodů, jak toho dosáhnout:

1. BUĎTE ZVÍDAVÍ

Otevřená mysl je základ. Díky tomu, že jsme ochotni učit se něčemu novému, zkoušet dosud nepoznané nebo jen vyslechnout si názor druhých, nesmírně obohacujeme sebe i naše blízké. Možná znáte ve vašem okolí několik lidí, kteří jakoby ustrnuli. Jsou přesvědčeni, že už všechno znají a že není třeba cokoli měnit. Ale z takového života se postupně vytrácí radost, dobrodružství, hra a střídá je nuda a šeď, ve které člověk nedokáže odlišit jeden den od druhého.

Lékem je otevřenost novým věcem. Zvídavost totiž není jen výsadou malých dětí (i když hodně dospělých se ji snaží zabít v co nejútlejším věku). Zvídavost bychom v sobě měli pěstovat všichni a po celý život.

2. PODÍVEJTE SE Z VÍCE ÚHLŮ

Albert Einstein tvrdil, že není možné řešit problém ve stejné rovině, v jaké se nachází. Vždy je třeba poodstoupit, získat nadhled a podívat se na celou situaci z více úhlů. Jedině tak vytvoříme prostor pro nové myšlenky.

Dave Evans tomu v knize Designérem vlastního života říká „přerámovat problém“. Vysvětluje to na vlastním příkladu, kdy se jako malý chtěl stát mořským biologem. Ve výběru ho ovlivnily filmy Jacquese Cousteaua a oblíbená učitelka na střední škole. Na vysoké se ale ukázalo, že v biologii vůbec není dobrý a že ho vlastně nebaví.

Dave udělal stejnou chybu jako většina jiných lidí. Řešil problém ve stejné rovině, v jaké vznikl: Zmnohonásobil úsilí, aby své studijní výsledky zlepšil. Kdyby se na situaci podíval z jiného úhlu, možná by mu došlo, že touha stát se mořským biologem byla jen dětská hra, a že se ve skutečnosti chce věnovat jinému oboru. To si také nakonec uvědomil, ale stálo ho to spoustu času, peněz a energie.

3. JDĚTE DO AKCE

Ještě nikdo nedosáhl úspěchu tím, že seděl doma a snil. Mít plán je super, ale potom je potřeba zvednout zadek z gauče a krok za krokem uskutečňovat svou vizi. Prostě testujeme, zkoušíme, a na základě získaných zkušeností případně upravíme směr.

Pouhé přemýšlení nestačí. Bohužel mi to došlo, až když mi na vysoké teklo do bot. Toužila jsem napsat skvělou diplomku. Hledala jsem na internetu různé návody, jak napsat perfektní práci. Pořád dokola jsem si hrála s úvodem. Místo toho, abych si konečně sedla k počítači a zpracovávala jednu kapitolu za druhou, jsem jen přemýšlela o tom, jak napíšu úžasné dílo.

Nakonec mě nedostatek času dotlačil k tomu, že jsem diplomku dokončila těsně před termínem, ve spěchu, a byla jsem ráda, že jsem ji vůbec obhájila. Žádné převratné dílo se nekonalo. Ale zkušenost to byla k nezaplacení. Od té doby totiž plním své povinnosti včas, bez stresu, a jsem smířená i s tím, že to není vždy dokonalé.

4. VYKAŠLETE SE NA DOKONALOST

Když člověk podlehne perfekcionismu, je to průser. Není nic špatného na tom, snažit se odvést co nejlepší práci. Ale tato snaha nesmí blokovat samotné provedení. Většina lidí má tendenci čekat – na příznivější podmínky, na zvýšení platu, na hezčí počasí, na to, až sami budou dokonalejší. Pak jim život proteče mezi prsty a už to nemůžou vrátit zpět.

Proto je potřeba pustit se do práce okamžitě, i kdyby výsledek hned napoprvé dokonalý. Zdokonalovat se můžeme cestou. Hlavní je vyrazit. A právě v tom spočívá krása designového myšlení, které nás učí, abychom nevěnovali pozornost pouhému cíli, ale celému procesu.

Designéři vytvoří návrh a okamžitě se pustí do jeho realizace. Testují a při tom je napadají další vylepšení. K těm by ale nikdy nedošlo, kdyby zůstalo jen u plánů na papíře.

5. ŘEKNĚTE SI O POMOC

V dnešní době není problém najít řešení. Internet je plný návodů, které vás k němu dovedou. Pro vyhledání pomoci už nemusíte listovat ve Zlatých stránkách, všechno se dá snadno a rychle vygooglit. Mnozí ale nepřiznají, že pomoc potřebují.

I já se snažím být soběstačná a nejraději si na všechno přicházím sama na základně vlastní zkušenosti. Protože tu mi nikdo nevezme. Pokud si ale nevím rady, není mi zatěžko vyhledat pomoc – v knihách, u kolegů, u odborníků. Když na chvíli zkrotíme své ego, zjistíme, že je úplně v pořádku přiznat, že něco nevíme. Jedině tak se můžeme pohnout z místa.

A proto designéři kladou velký důraz na spolupráci. Není možné, abychom byli skvělí úplně ve všem. Ale když každý budě dělat dobře svoji část práce, společně vytvoříme něco velkého. Platí to jak v rámci jedné malé firmy, tak v celosvětovém měřítku.

Jediné, co k tomu potřebujeme, je umět si správně vybírat. Proto si dávejme pozor, jaké informace přijímáme, od koho si necháváme pomoct, a s kým spolupracujeme.

ZÁVĚR

Mít úžasný, šťastný a naplno prožitý život je snem každého z nás. Ale jen my rozhodujeme o tom, zda ho takový mít skutečně budeme. Ta změna se neodehraje přes noc, ani za měsíc. Jen my sami máme podíl na tom, zda se v průběhu každého dne svému cíli přibližujeme, nebo naopak vzdalujeme. Pokud ale začneme život chápat jako nikdy nekončící projekt, který neustále za pochodu vylepšujeme, čeká nás na jeho konci velmi milé ohlédnutí.