„Budeme mít dějepis.“ prohlásila jsem ve třídě, kde jsem právě suplovala. V tu chvíli jsem se stala nejhorší učitelkou na světě. Žáci, se kterými jsem vždycky dobře vycházela, se se mnou nejdříve slovně přetahovali. Když zjistili, že se volné hodiny skutečně nedočkají, začali mě sledovat nenávistným pohledem a několik pubertálních slečen si začalo demonstrativně prozpěvovat. Co v takové chvíli pomáhá a jak se vyrovnat s něčí kritikou?

Smiřte se jednou provždy s tím, že se nemůžete zavděčit všem.

I kdybyste se rozkrájeli, stejně se všem nezalíbíte. Snažit se o to je přímá cesta do pekel. Nejen, že při tom úsilí vypustíte duši, ale ještě u druhých ztratíte respekt. Nikdo si totiž nebude vážit někoho, kdo se ohýbá jako proutek ve větru, podle toho, komu chce právě vyjít vstříc.

Prostě jednejte tak, jak cítíte, že je to v tu chvíli nejlepší – pro vás i pro druhé. A že vás nebude mít několik lidí rádo? Na to se neumírá. Jednou to třeba pochopí…

Každý má někdy den blbec. Neberte si to osobně.

Během dne na nás dopadá spousta věcí, které nám dokážou snadno zkazit náladu. Stačí se špatně vyspat nebo se pohádat s rodinou. Když se něco nedaří, táhne se to jak sopel po celý den. Potom je snadné sklouznout k tomu, že si na nás dotyčný vybije vztek, i když to tak nemyslí.

Stůjte si proto za svým, ale mějte pochopení i pro druhé a neberte si všechno tak osobně.

Dělejte vždy to nejlepší.

Rozhodněte se, že budete jednat nejlépe, jak dovedete. Když se pak něco nepovede nebo vás za to nebude mít někdo rád, nevadí. Vy budete mít čisté svědomí a nikdo ve vás nebude moct vyvolat pocit viny.

Prostě oznamte své rozhodnutí a vysvětlete své důvody. Ale neobhajujte se. Druzí to buď pochopí, nebo ne. Ale to už nebude váš problém – vy přece jednáte nejlépe, jak umíte. 😉

Rozlišujte mezi konstruktivní a destruktivní kritikou.

Naučme se přijímat konstruktivní kritiku s vděčností. Právě tyto podnětné poznámky nás můžou často nakopnout k velkému zlepšení sebe samých. Druzí nás můžou upozornit na nedostatky, kterých si jinak ani nevšimneme.

Konstruktivní kritika v rámci hospitací mi pomohla odstranit hodně začátečnických chyb. Ale i zpětná vazba od žáků samotných může být velmi užitečná. Pokud překonáme své ego a uznáme, že ani my nejsme dokonalí, mohou nás jejich poznámky posunout o hodně dál.

Destruktivní kritiku naopak ignorujte. Pokud vám někdo něco vytýká s cílem urazit nás, zranit, povyšovat se nad vás, nemá smysl s někým takovým ztrácet energii. Dotyčný má problém sám se sebou a vybíjí si to na vás. Pokud jeho kritika nepřináší nic užitečného, nemá jeho slovo žádný význam.

Pointa

Opět vracím k úvodnímu příběhu, ve kterém jsem se ocitla v nemilosti svých žáků. I když mě jejich odmítavé chování překvapilo, věděla jsem, že mám pro své rozhodnutí dobrý důvod a stála jsem za svým. Hlavou mi běžely všechny myšlenky, o které jsem se s vámi porávě podělila.

A jak to dopadlo? Druhý den jsem v této třídě učila znovu, a po vzdoru a nenávisti nebylo ani stopy. Tak se nebojte stát pevně za svým rozhodnutím a neberte si všechno tak osobně!  😉