O komunikaci se žáky a jiných věcech s Mgr. Ninou Suchomelovou

Na stránky Niny Suchomelové jsem narazila úplnou „náhodou“, když jsem jako začínající učitelka brouzdala na Internetu a hledala rady a tipy od zkušenějších kolegů. Nejen, že jsem zde našla inspiraci pro samotnou výuku, ale změnil se i můj přístup k žákům.

Přečetla jsem oba její e-booky (5 zaručených triků, které vaše učitelské nervy ocení a 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí) a zúčastnila jsem se i online kurzu. Výsledek byl parádní: ubylo konfliktů a nepříjemných výstupů se žáky, a naopak přibylo více pohody a vzájemného pochopení.

Kromě obsahu mě ale na první pohled upoutala také formální stránka jejího webu. Mám ráda hezký design, takže každá návštěva na blogu pro mě byla pastvou pro oči. A to byl moment, kdy jsem se definitivně rozhodla pro založení vlastních stránek. V životě každého z nás totiž přijde moment, kdy mu už nebude stačit pouhé hltání informací z cizích zdrojů, ale probudí se v něm touha sám něco vytvořit.

A protože Nina (i když to ani neví) vlastně stála u zrodu mého projektu Osobní rozvoj pro učitele, chtěla jsem svůj první rozhovor udělat právě s ní:

Nino, kdy a jak se zrodil nápad založit si webové stránky a psát vlastní blog?

Nápad se vynořil na rodičovské dovolené. Po více než 3 letech péče o dvě dcerky jsem začala mít potřebu věnovat se i jiným aktivitám. Také mi bylo líto, že zatímco tématům rodičovství je věnována spousta pozornosti (knihy, kurzy, časopisy, webové stránky), na učitele se trochu zapomíná. Zároveň mi do cesty vstoupil kurz online marketingu, a tím se mi otevřela možnost komunikovat s učiteli přes internet. Do té doby jsem neměla ponětí, jak celý projekt uchopit a zrealizovat. Zkrátka měla jsem vizi a kurz mi nabídl nástroje, jak svůj sen zrealizovat.

Jak těžké byly začátky? Chtěla jste se někdy na všechno vykašlat? Co vám pomohlo dotáhnout nápad do konce?

Je to zvláštní, ale začátky mi nepřipadaly těžké. Měla jsem dobré vedení, podporu podobně naladěných nadšenců z nejrůznějších oborů a navíc mě práce na projektu neskutečně bavila a naplňovala. Začala jsem pravidelně psát články na blog a sestavovat  e-book o komunikaci s názvem 5 zaručených triků, které vaše učitelské nervy ocení.

Těžší mi připadá rozjetý projekt udržet. Nemohu mu už věnovat tolik energie jako v počátku, ale zajímavé je, jak běží dál vlastní setrvačností. Stačí ho občas postrčit třeba novým článkem na blogu a zase jede dál.

Jakou odezvu měl váš projekt u kolegů? Objevila se i nějaká negativní reakce?

Ozývá se mi řada učitelů a těší mě, že ohlas je pozitivní. Projekt vznikal na rodičovské dovolené, takže jsem se s kolegy z gymnázia příliš nevídala. S řadou z nich jsem ale své záměry konzultovala, zajímal mě názor na e-booky a někteří z nich absolvovali i online kurz 5 neděl v džungli před tabulí.

Když se tak ohlížím, nevzpomínám si na negativní reakce od učitelů. Jedinou nepříjemnost jsem zažila na Facebooku, kde se v komentářích objevovaly útočné reakce na některé články na blogu. Většinou šlo ale o neurčitou kritiku mého projektu a pisatel asi řešil nějaký osobní problém. To už se na sociálních sítích stává. Útočná slova zamrzí, ale je třeba to hodit za hlavu, protože podobné jízlivé komentáře člověka nikam neposouvají.

Specializujete se na efektivní komunikaci ve třídě a vytváření partnerského vztahu se žáky. Jaké jsou tedy tři hlavní zásady, které by měl znát a uplatňovat každý učitel?

Jsem přesvědčena, že pokud učitel postaví svůj přístup k žákům na 3 základních pilířích, nestojí nic v cestě k pohodové atmosféře a skvělým vztahům se žáky. Těmi základními kameny jsou: efektivní komunikace, vnitřní motivace a partnerský vztah.

Tyto 3 principy se navzájem prolínají a tvoří harmonický celek, který pomůže změnit vztahy ve třídě i postoje k řešení problémů. V e-booku 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí a zejména pak v online kurzu pomáhám učitelům vydat se tímto směrem a budovat pevné základy partnerského vztahu se žáky.

Doposud jste napsala dva e-booky a vytvořila jeden online kurz. Co dalšího pro učitele chystáte?

V šuplíku mám celou řadu nápadů, ale bohužel na jejich realizaci momentálně nenacházím čas. Jsem zpátky v zaměstnání (učím na střední škole) a spolu s péčí o rodinu nezbývá už moc volných chvil. Dříve jsem byla ochotna věnovat se psaní a tvorbě i v nočních hodinách, ale to není dlouhodobě udržitelné. Pak ale stačí, aby se objevil nový impulz, a vrhnu se do jeho realizace.

Ráda bych získala na svůj online kurz akreditaci a nabídla ji přímo školám. Láká mě možnost propojit online vzdělávání se živými setkáními přímo ve školách.

Kde berete inspiraci pro své články? Jak vypadá vaše „tvůrčí chvilka“?

Inspiraci vidím všude kolem sebe, zapisuji si různé nápady a pak z nich čerpám. Ještě se mi nestalo, že bych seděla a bloumala: „O čem bych tak mohla asi psát?“ Náměty vybírám z výuky, diskuzí s kolegy i studenty, nacházím je v knížkách, časopisech, divadle i filmech, někdy stačí jen pozorovat svoje okolí… Inspirace je zkrátka nepřeberně.

Tvořím většinou pozdě večer, když už děti spí. Uvařím si dobrý čaj, vypnu všechny rušivé zvuky, ztlumím telefon, sednu k počítači, a píši vše, co mě napadá. Druhý den pak text učešu a dopiluji, zkontroluji pravopis a pak dodávám grafickou podobu, upravuji obrázky, vymýšlím titulky, názvy odstavců a další důležité drobnosti. Nezdá se to, ale s jedním článkem na blog je fůra práce.

Máte vlastní recept, jak se zůstat v pohodě a jak předcházet syndromu vyhoření?

Takový recept bych také uvítala. Ale obávám se, že nic univerzálního neexistuje. Pomáhá mi podrobnější plánování úkolů, stanovování malých krůčků a jejich postupné plnění. Důležité je také sestavit si pořadí důležitosti a pustit se do plnění těch nejdůležitějších úkolů a ostatní třeba i odsunout.

Účinné je také věnovat se pouze jedné činnosti a tu dělat naplno. Takže když opravuji písemky, plně se na ně soustředím, neklábosím zároveň s kolegyněmi a neobědvám s červenou fixou v ruce.

Často si připadám zahlcená, beru si na sebe hodně povinností a pak jsem pod tlakem, stres číhá na každém kroku… To určitě zná každá učitelka. Mně pomáhá ranní studená sprcha, cvičení jógy, jízda na kole a fajn je i aromaterapie.

A syndrom vyhoření? Nejsnazší cesta k němu je podle mě propadnutí stereotypu. Když děláte mechanicky něco stále dokola, nemůže vás to bavit ani naplňovat. Důležité je posouvat se na své cestě, vzdělávat se, ale také věnovat se koníčkům a najít si aspoň trochu času jen na sebe.

Jak jste strávila prázdniny? Těšíte se zpátky do školy?

Letošní prázdniny mám hodně pestré. Rozdělila jsem si je na několik částí a každá je úplně jiná. S manželem jsme se vydali do rakouských a slovinských hor, s dětmi jsem strávila krásný týden v chaloupce v Krkonoších a celá rodina prožila dva týdny na táborech, které pořádám pro rodiče s malými dětmi. Jeden týden jsme se změnili v indiány, spali v tee-pee a užívali si všech radostí, které nabízí život v indiánské vesničce. Druhý táborový pobyt se nesl v pohádkovém duchu se spoustou rytířů a princezen.

Za celé prázdniny jsem zavítala domů jen na pár dní, takže už se docela těším, až se režim trochu ustálí a zklidní. Do školy se těším, učitelská profese je tak rozmanitá a jsem zvědavá, co nového nás v dalším školním roce čeká.

 

Díky moc za rozhovor a přeji mnoho sil do nového školního roku a hodně štěstí při realizaci svých plánů.

Helena Čuková
Miluju práci s informacemi a ještě raději je předávám druhým. Kromě vzdělávání je mojí další vášní osobní rozvoj. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych se mohla věnovat oběma oblastem současně, až vznikl projekt Osobní rozvoj pro učitele. Mým cílem je sdílet s dalšími učiteli rady a tipy, které jim pomůžou k větší pohodě a spokojenosti v osobním i pracovním životě, protože jedině tak můžeme být vzorem pro naše žáky a vychovat z nich generaci úspěšných a sebevědomých lidí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.