5 zabijáků efektivní komunikace

Zajímalo by mě, jestli na světě existuje nějaký učitel, kterého baví dozory. Mě teda ne. Ale na druhou stranu chápu, že je potřeba plnit své povinnosti, i když se mi zrovna nechce.  Někdy se prostě člověk musí hecnout, protože život není jen zábava. Čím dřív si splním to nepříjemné, o to více času mám na to, co mě baví. Dozory jsou prostě otravné. I tak ale musím uznat, že pro mě mají velkou přidanou hodnotu. Například tento týden mi přinesly jedno velké poučení a zpytování. A taky inspiraci pro dnešní článek. Tentokrát si v něm otestujete svoje komunikační dovednosti.

Vsadím se, že pravidla efektivní komunikace známe všichni. Vtloukali nám je do hlavy už od vysoké. Jsou zmíněna v každé pedagogické příručce. Existují kurzy, které učí, jak se správně vyjadřovat. Taky jsem jedním takovým prošla a doufala jsem, že se ze mě stane machr na komunikaci se žáky. Jenomže v reálu je všechno jinak.

Když se objeví nějaká náročnější situace, najednou jako by všechny zásady správné mluvy přestaly existovat. Člověk, byť s dobrým úmyslem, se snadno zapomene. A potom zjistí, že se místo efektivní komunikace vrátil do zajetých kolejí – k odsuzování, k negativnímu očekávání a k nálepkování.

Jen pro ukázku uvádím tři příklady, jak může vypadat nesprávná komunikace:

  • Řekněte chronickému dietáři, ať nemyslí na čokoládový dort. Co udělá? Okamžitě se mu v mysli vybaví výloha cukrárny se všemi možnými dobrotami. Moc nechybí a dotyčný vybílí ledničku na posezení. Výsledný efekt? Nulový.
  • Jak dopadne člověk, který se bojí nemocí jako čert kříže? Pravděpodobně onemocní, přestože dělá vše pro to, aby nemocný nebyl. Proč? Protože podvědomí je mocné a splní nám i ty nejtajnější představy. Ten, kdo neustále myslí na nemoc, si o ni přímo koleduje. Nebylo by smysluplnější, kdyby se raději soustředil na zdraví?
  • A stejné je to se žáky. Vzpomeňte si na film Obecná škola. Můžete dětem stokrát říkat, ať neolizují to namrzlé zábradlí, a stejně se najde někdo, kdo to udělá… Proč? Protože zakázané ovoce prostě chutná nejlépe.

Všeobecně se doporučuje vyjadřovat se takovým způsobem, aby v něm byl obsažen požadovaný výsledek. Tedy očekávat to, co chceme, aby se stalo. A nemluvit o tom, co nechceme.  Ale zkuste si na to vzpomenout na dozoru, když se na vás třeba řítí čtyři neřízené střely z 6. A o rychlosti blesku. To se musím hodně krotit, abych se vyjadřovala pozitivně a bez nálepek…

Výše zmíněné příklady ukazují, že v naší každodenní praxi existují slova, kterým bychom se měli vyhýbat. Některá by dokonce měla být zakázaná, protože jejich následky mohou mít na adresáta fatální dopad. Která to jsou?

1) PŘEDPONA NE-

Nemám nic proti záporu NE, pokud jej používáme v dobrém slova smyslu. Říct NE alkoholu, cigaretám nebo neodbytné kolegyni je úplně v pořádku.

Měli bychom si ale uvědomit, že pokud se naše mluva skládá převážně z negativních tvrzení, můžeme dosáhnout pravého opaku – jako u toho příkladu s dortem nebo se zábradlím.

2) ZKUS TO…

Už jste někdy zkusili zvednout slona, naučit se eskymácky nebo levitovat? A jak to dopadlo?

Zrádnost slova zkusit spočívá v tom, že už samo o sobě počítá s neúspěchem. Zadek se pouhým zkoušením z gauče nezvedne. Je potřeba ho prostě zvednout. My lidi na to rádi hřešíme. Myslíme si, že když se o něco alespoň pokusíme a neklapne to, jsme z obliga.

Na gymplu jsme v matematice často dostávali za domácí úkol nějakou slovní úlohu nebo rovnici. Alespoň jsme se měli pokusit najít řešení. Tak fajn, přesně takhle jsem to pojala. Doma jsem koukla na zadání a zase jsem sešit zavřela. Raději jsem si počkala, až bude druhý den na tabuli správné řešení. V domácím úkolu ani čárka, ale fakt jsem to zkoušela…

3) UDĚLÁM TO, AŽ…

…. naprší a uschne? Tak často odkládáme důležité věci na potom! A přináší to jen další starosti, stres a dvojnásobnou námahu. Proč čekat s novým předsevzetím na Nový rok, když můžu začít žít lépe už dnes? Proč odkládat plnění povinností do doby, než nám začnou přetékat ze stolu? A moje nejoblíbenější – proč plánovat své sny až na důchod? To bychom se taky jednou nemuseli dočkat…

4) ALE

„Něco málo jsi věděl, ale stejně máš za 5.“

„Víš, jsi fajn, ale budeme jen kamarádi.“

„Máte skvělé výsledky, ale bohužel je krize a musíme snižovat stavy…“

Už vidíte, jakou moc má slůvko ale? Pouhá tři písmenka, a dokážou zabít obsah celé první věty. A proto bychom si na něj měli dávat pozor. Je to snad jedno z nejčastěji používaných slov, ale s fatálními důsledky. (Sakra, zase je tam to ale…!)

5) JE TO SLOŽITÉ

Pokud budeme stále dokola opakovat, že je něco složité, dosáhneme akorát toho, že žáky i sebe naprosto demotivujeme. Splnění každé byť sebemenší povinnosti nás stojí určité množství energie, takže s přístupem „je to složité“ můžeme na výsledky rovnou zapomenout. Rozkouskujme místo toho daný úkol tak, aby „to bylo jednoduché“. 😉

 

Je to jen pár nešvarů z mnoha, které si možná ani neuvědomujeme. Ale (ach jo, taky všude říkáte ale?) věřím, že už drobná změna v komunikaci může přinést velké výsledky. Tak ať se daří!

Helena Čuková
Miluju práci s informacemi a ještě raději je předávám druhým. Kromě vzdělávání je mojí další vášní osobní rozvoj. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych se mohla věnovat oběma oblastem současně, až vznikl projekt Osobní rozvoj pro učitele. Mým cílem je sdílet s dalšími učiteli rady a tipy, které jim pomůžou k větší pohodě a spokojenosti v osobním i pracovním životě, protože jedině tak můžeme být vzorem pro naše žáky a vychovat z nich generaci úspěšných a sebevědomých lidí. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.